Trochu s ostychem jsem šla sama na přednášku od neziskové organizace Nevypusť duši, do které jsem se i před pár dny nadšeně přihlásila po zhlédnutí videa z TEDxWomen, kde se o této organizaci mluvilo. Přednáška byla na téma, které se dotýkalo komunikace s duševně nemocnými. Začáteční sehraná scéna nás všechny pobavila. Kdo se alespoň jednou setkal tváří v tvář s duševně nemocným, nebo naopak duševně nemocný byl/je, tak pochopil, že komunikace mezi takovými lidmi je velmi obtížná a nepříjemná pro obě strany.
Naučila jsem se, že rozhovory které vedu, obvykle bývají s ženami. Chtěla jsem vytvořit další ženskou komunitu, která si sdílí zkušenosti, avšak když jsem měla možnost, udělat rozhovor s majiteli Algebra fashion, tak jsem neváhala.
Máme tu další kuchařský speciál. Dělám si srandu. Nebudeme to prodlužovat a vrhneme se rovnou do přípravy. První recept jsem použila na svůj narozeninový dort, kdy jsem chtěla donutit svou rodinu slavit moje narozeniny vegansky. Co vám budu povídat, moc se to nepovedlo. Ale pozor! Ten dort za to nemůže.
Už před týdnem jsem se chtěla zaregistrovat. Přišlo mi to zajímavé v rámci toho, že poslední dobou mám problémy se spaním, stresem a nočními můrami, které nedokáži kontrolovat. Poslední dobu myslím spíše tak měsíc, možná dva. Spánku není nikdy nazbyt. Kdybych se mohla podruhé narodit, byla bych lenochod.
Dlouho jsem přemýšlela, co bych ke svým dva a dvacátým narozeninám napsala. Hodně lidí o mně ví, že na termíny jsem pes. Snažím se je dodržovat a slovo DEADline je pro mě posvátný. Proto jsem dnes hodinu hledala inspiraci ke svému psaní. Minulé léto jsem začala běhat. Celkem mě to bavilo. To víte, když jste astmatik, tak je to mnohem větší zábava. Člověk se musí překonávat víc než ti obyčejní prosťáčci s normálními plícemi a pak má člověk samozřejmě větší radost. S tímto postižením pracuji doteď. Můj živo
Dívala jsem se na přednášku. Fuuuuu! „Odechněte si!“ říkala paní a já funěla jako divá. Asi stejně tak, jako když jsem byla na své první hodině kundalini jógy, která mi ukázala něco jako „dech ohně“ zrovna v tu chvíli, kdy jsem trávila burger větší, než je moje pusa. Pokud vám můžu něco doporučit, nejezte před hodinou a rozhodně nedělejte dech ohně, pokud nejste dost sofistikované a dospělé ženy jako ty v sále.
Seš v posilovně a nechce se ti. Nechce se ti šlapat na rotopedu, nechceš zvedat ty „těžký váhy“, ke kterým ses v posledním měsíci dostala a taky nechceš dostat šanci překonat svůj strach, a nebo chceš? Dostaneš zprávu. Prej můžeš dělat modelku. Tiše se zasměješ, protože se svými 162 centimetry bys mohla předvádět leda tak dětskou kolekci. „Co je to za fóry?“ říkáš si. V hlavě ti však běží malá krysa v takovém tom kolečku a říká ti, že to máš vzít. A ty se ji snažíš zastavit, dát jí tam prst, aby už přestala a ona běží ještě rychleji. Au. Sakra! Tak proč teda ne.
Po dlouhé době jsem se opravdu vyspala a měla jsem chuť na řepovou šťávu s jablky, a proto jsem vytáhla odšťavňovač, který mi už pár měsíců ležel netknutě v kuchyni. Když jsem odšťavnila jablka, vytáhla jsem zbytky a dala si je na snídani s kaší. Následně jsem odšťavnila řepu a přidala citrón. Trošku šťávy jsem si odlila bokem na salát. Nejdřív jsem si říkala, že udělám pomazánku, ale neměla jsem na ni chuť, a tak jsem našla náš spiralizér a napadlo mě, že si udělám RAW špagety se salátem.
Pomalu jsem vstala z postele a podívala se z okna ven. Vše bylo pokryté sněhovou vrstvou, která z obyčejné ulice udělala něco kouzelného. Ano, byla zima, ale z tepla domova to člověk nevnímal. Na stole se mi povaloval kus papíru s úkoly na dnešní den. Obvykle si nic takového nepíšu, protože to mám vše v hlavě, ale poslední tři týdny to byla nutnost. V mé hlavě jsem měla jedinou myšlenku – „Jak mám sakra udělat tu zkoušku?“
Už dlouho jsem přemýšlela nad tím, že vytvořím osobní newsletter, který by vám chodil do pošty, vyplnili čas něčím smysluplnějším než zíráním do okna. Dnes bych se s Vámi chtěla podělit o příběh mé kamarádky, která byla sexuálně zneužívána 11 let. Doufám, že pochopíte, že její identita je zde skrytá, kvůli případným pomluvám, vyšetřování a podobným nepříjemným věcem. Tento příběh jsem nechtěla sdílet já ale ona, protože nikdy nevíte, komu tento příběh může pomoci.