Archiv blogu

Odcházela jsem z autobusového nádraží se zvláštním pocitem. Věděla jsem, že opouštím své druhé (špatné) já, které se mi vrátilo do života. Byla to zkouška, ze které jsem nakonec dokázala odejít jako hrdina, ale o tom zas jindy.

Seděla jsem v zakouřeném baru v cizím městě. Dlouho jsem nikde nebyla, a tak to pro mě byla příjemná změna. Nebyla jsem si jistá, jak celý večer dopadne, ale v tu chvíli to nebylo podstatné, protože jsem si užívala ten pocit, kdy se ztratíte v davu, a nikdo vás nezná. Hudba hrála nahlas, cigaretový dým během pár chvil pohltil celou místnost a gin s tonikem chutnal stejně dobře jako před pár měsíci, kdy jsem ho pila naposledy.

Potkala jsem ho na cestě domů. Poznali jsme na taneční akci. „Nebydlíš vedle mě?“ Nestojíš za nic. Vždy tě budu milovat, protože jsi to nejlepší, co se mi mohlo v životě stát. Neopouštěj mě. Čau, já jsem Kristýna. To je moje Terezka. Jsem rád, že jsi tak zvědavá.

V polovině prázdnin jsem byla poměrně v úzkých. Stejný pocit jsem cítila, když jsem zakládala tento blog. Tenkrát mi pomohla jóga. Skrze praxi jsem cítila osvobození od vlastních problémů. Není to náhoda, že to přišlo toto léto znovu. Během jarních dní jsem neustále pracovala, až se mi z hlavy kouřilo. Potřebovala jsem se znovu zaměřit na sebe.

V poslední době jsem neměla chuť psát na blog. Nebyla jsem si jistá, jestli vám mohu předat nějaké své „rozumy“, protože jsem se sama zasekla na tom bodě „ničeho“.

„ Milý V., posílám Ti má oblíbená TED videa, jak jsem slíbila. Napiš mi prosím svůj názor. Tereza“

Ráno se probouzím s dobrou náladou. Stále cítím bolest v zádech, ale není to nic, co by mi mohlo zkazit den.

V poslední době jsem se necítila ve své kůži. Po půlroce mě čekaly rozhodující výsledky o tom, jestli půjdu na operaci nebo ne. Bylo to dlouhé a nepříjemné čekání, ale jsem z toho venku. Za poslední půlrok jsem poznala spoustu skvělých lidí díky mé práci a koníčkům.

Jako malá holka jsem si neustále četla a snila o tom, jak budu velká spisovatelka. Tento den jsem si neustále představovala až do svých dvaceti let, kdy jsem oficiálně spustila blog a nakročila malými krůčky na tuto zvláštní dráhu, která není jen tak pro někoho.

Během svého života jsem pochopila, prožila a zapomněla pár věcí, které jsou přitom tak důležité, že není na škodu, si je znovu připomenout v tomto článku, aby váš i můj život mohl být naplněnější a šťastnější. Jeden člověk mi řekl, že život má určitý cyklus, probíhá v rytmech a stejně tak jako přibývá a ubývá Měsíc, nebo se mění roční období, se mění i náš život.