Blog Archives
It has been a while since I posted on my blog. So many things happened. I had to fight the invisible power that had put so many obstacles in my way. I moved to Prague.
Milán je město, které nemůžete vynechat, ale zároveň vás ničím nepřekvapí. Jako každé větší evropské město má své problémy, které jsou vidět ihned po příjezdu.
Řím byl prvním místem, které jsme se rozhodly zdolat na vlastní pěst. Jako správné začínající cestovatelky jsme si myslely, že nalezneme během pár dní ubytování na Couchsurfingu. I přes všechny zoufalé zprávy jsme si musely najít dvě Airbnb v Římě a jedno v Ostii, kde se nachází městská pláž. Každý den jsme vyžily opravdu s málem, a proto nás celý výlet i s letenkami a ubytováním na devět dní stál 9000 Kč.
Po více jak čtyřech letech jsem navštívila oblíbenou Budapešť. Tentokrát nám však počasí nepřálo, a proto většina vycházek byla závislá na tom, jak moc bude příznivé počasí Budapešť je jedno z těch míst, kde nemusíte plánovat dopředu.
Ujasněme si jednu věc dopředu. Nejsem žádný expert na lowcost cestování a většina mých výletů se skládá z náhodných událostí, které šetří moji peněženku. Už nějaký ten pátek cestuji se svou nejlepší kamarádkou po Evropě a snažíme se ušetřit každou korunu na další výlet. Pro začátek bych vám doporučila knihu „Travel Bible“, ze které většinou čerpáme inspiraci.
„Dospěj, ty vole. Dospěj, nebo blbě dopadneš. Seš opožděnej, nebo co? Tak ty ještě neumíš vařit, jo? A jak to jako budeš dělat, až budeš mít děti?“
Toto číslo vás má zahřát stejně jako čaj po ránu. Udělat vám dobře na duši. Vytvořit pocit bezpečí a porozumění, které vám v sychravých dnech může chybět. Vyvolat na tváři malý úsměv nebo vytvořit v hlavě velkou myšlenku. Dodat vám sebevědomí nebo vám poskytnout zábavu na pár chvil, když čekáte na zastávce na autobus, který má zpoždění.
Mé jméno je Barbora Karchová. Mnoho z vás mě však může znát z blogu Rawmania. Aktuálně jsem vydala svou první kuchařku, kterou jsem plánovala velmi dlouho. Už bylo na čase. Byla jsem snad jediná foodbloggerka, která to ještě
Místo úvah píšu básně. Po šesti letech jsem se do toho znovu pustila, ladně a přirozeně jako tenkrát, kdy jsem poprvé měla složit báseň ve škole. Místo vět vidím obrazy, které nahrazuji slovy. Vše adresuji svým přátelům a hlavně sobě. Možná i tobě. Každý si v tom umí najít svoje. Toto popisují i filozofové, kteří zkoumají virtuální vyprávění. Nic není ukončené a vše co je digitální, je stále proměnné. Můžeš to změnit ty a mohu to změnit i já.
Dali jste někdy někomu dárek, který jej omezuje na pár krásných okamžiků v životě? Já ano. Dělám to vlastně neustále. Baví mě ta představa toho, že si člověk uvědomí to, že to je ta chvíle, kdy může využít můj dárek, vzpomene si na moji zákeřnost, zasměje se a pokračuje ve svém životě dál a kdykoliv můj dárek objeví nebo si na něho vzpomene, vzpomene si na mě. Krásný ne?
