Karolína Šťastná

Karolínu jsem poznala před necelým měsícem, kdy jsem na ni narazila na Instagramu, kde jsem viděla její fotku, jak si dělá srandu sama ze sebe. Když jsem se dívala na další fotky, pochopila jsem, že si s ní mám co říct a ráda bych s ní udělala rozhovor na téma „sebeláska“. Karolína je cestovatelkou srdcem i duší, studentkou, projektovou manažerkou, vegankou, feministkou a vizionářkou.

Ahoj Karolíno, jsem ráda, že jsi mi poskytla tento rozhovor, i když je to velmi osobní téma a ráda bych ti poděkovala za to, že jsi taková, jaká jsi. Mojí první otázka se týká tvé bulimie. Pamatuješ si, kdy ses s ní poprvé setkala? 

Ano, pamatuji. Bylo mi 14 let a hrála jsem volejbal. Tenkrát jsem přestoupila do brněnského týmu, kde se na nás kladly vyšší nároky. Neměla jsem žádnou velkou nadváhu, možná 5 kilo navrch, ale v té době byla moje váha považována za větší, než bylo v brněnském týmu zvykem. Trenéři nás nutili hubnout a já nevěděla, jak na to. Holky z týmu mi poradily, ať si “strčím prsty do krku” a tím to začalo. Tento stav trval 4 roky, jelikož jsem byla na internátě a rodina to neviděla. Máma na to nakonec došla a poslala mě do ozdravovacích lázní. Myslím, že nejsem 100% vyléčená doteď, ale od té doby, co jsem veganem a zajímám se o jiný životní styl, se můj stav zlepšil natolik, že tyto stavy přicházejí už zřídka. Chtěla bych říct, že porucha příjmu potravy je vážnější než si společnost myslí.

Jak probíhal tvůj pobyt v lázních? 

Dostávali jsme pravidelnou stravu 6x denně, 30 minut jsme nemohli odejít od stolu a neustále jsme chodili na procházky a cvičili. Myslím, že jsme byli tak moc hlídaní, že nám to nakonec uškodilo, jelikož jsme například potají kradli projímadla. Takže pokud někdo ve vašem okolí trpí poruchou příjmu potravy, tak v dnešní době existuje spoustu jiných řešení než psychiatrický ústav, nebo lázně, které vám stejně s vaším psychickým stavem nepomohou.

Jak tě ovlivnil tvůj život v Ashrámu? Byl to pro tebe proces přijmutí se? 

Ashrám byl pro mě prostředek k meditaci a józe. Pomocí jógy jsem se naučila správně dýchat a zacházet se svým tělem. Meditací jsem se dokázala dostat do sebe, vybrečet se, vykřičet se a dostat ze sebe negativní energii a pročistit své bloky. V Ashrámu jsem potkala ale i mnoho lidí se silnými příběhy, kteří mi ukázali, že řeším hlouposti – například 32 letou ženu, kterou adoptovali jen kvůli tomu, aby ji mohli znásilňovat a ona sebrala odvahu až ve svých 26 letech a utekla. Celý tento pobyt tvořil celek, který mě naučil sebelásce.

Pomáhá ti, že si ze své váhy děláš srandu? 

Myslím, že ano. Ukazuji lidem, že si z toho umím udělat srandu a díky tomu na mě nemohou útočit. Jako malá holka jsem to neuměla, a proto si na mě ostatní dovolovali. Teď mám ten názor, že to, co si o mně ostatní myslí, je pouze jejich realita.

Máš nějaké ženské vzory, které obdivuješ? 

Ano, baví mě Tess Holliday, která je „plus size“ modelka. Řekla bych svými slovy, že je obrovská, ale mohli jsme ji vidět například v časopisu Elle a Vogue. Důležité ovšem je to, že by měla být hranice mezi „positive body“ a obezitou. Další mým vzorem je Tara Lynn, která dělá modeling, ale nejen to, také se snaží starat o naši planetu.

Můžeš mi říct, jak tě vidí ostatní lidé?

Hned ze začátku bych chtěla říct, že si dávám záležet na tom, koho si k sobě pustím. Můj nejbližší okruh přátel mě bere takovou, jaká jsem a vidí i jiné kvality mé osoby. Musím se přiznat, že jsem velmi výstřední člověk, co se týče módy a setkávám se s kritikou typu “lidi s takovou figurou by neměli nosit takové věci”. Já jsem naopak na sebe pyšná, chodím s úsměvem na tváři a můžu s ledovým klidem říct, že jsem i spokojená.

Máš nějakou message pro ostatní, co takový problém řeší, nebo zažili stejný příběh jako ty?

Nebojte se říct o pomoc. Nejste na to sami. Vím, že to mnohdy tak vypadá, ale nejste. Nenávidět se, vám vezme spoustu energie. Milujte každý kousek vašeho těla, duše i mysli. Milujte se upřímnou a bezpodmínečnou láskou. Milujte se přesně tak, jak chcete být milováni.