Archiv blogu

Po dlouhé době jsem se opravdu vyspala a měla jsem chuť na řepovou šťávu s jablky, a proto jsem vytáhla odšťavňovač, který mi už pár měsíců ležel netknutě v kuchyni. Když jsem odšťavnila jablka, vytáhla jsem zbytky a dala si je na snídani s kaší. Následně jsem odšťavnila řepu a přidala citrón. Trošku šťávy jsem si odlila bokem na salát. Nejdřív jsem si říkala, že udělám pomazánku, ale neměla jsem na ni chuť, a tak jsem našla náš spiralizér a napadlo mě, že si udělám RAW špagety se salátem.

Pomalu jsem vstala z postele a podívala se z okna ven. Vše bylo pokryté sněhovou vrstvou, která z obyčejné ulice udělala něco kouzelného. Ano, byla zima, ale z tepla domova to člověk nevnímal. Na stole se mi povaloval kus papíru s úkoly na dnešní den. Obvykle si nic takového nepíšu, protože to mám vše v hlavě, ale poslední tři týdny to byla nutnost. V mé hlavě jsem měla jedinou myšlenku – „Jak mám sakra udělat tu zkoušku?“

Pár dní před individuální lekcí mi přišla zpráva od Anet. Skrývala v sobě článek o dovolování si. Vánoce byly na spadnutí a já se mohla přetrhnout. Ráda pomáhám lidem a dělám jim radost, a proto jsem se rozhodla vzít zodpovědnost Vánoc na sebe a vytvořit spolu se svojí kamarádkou ty nejhezčí Vánoce, které je možné zažít. Můžu vám už teď říci, že se povedly podle našich představ. A to se nestává zrovna často.

V poslední době mám v hlavě tolik myšlenek, že ani nevím, kde začít. Občas mi připadá, že moje hlava je plná inspirativních citátů, které nejsem schopná zaznamenat tak, jak chci. Vyjádřit to, co mám v hlavě je najednou těžší, psát o tom, je ještě horší a přesto toho chci tolik říci. Moje velká učitelka vždy na začátku každé lekce říká, že vše špatné i dobré je vítáno.

Seděla jsem v kuchyni a poslouchala jsem cizí příběhy z dětství. Vlastně tak sedím každý večer už dva roky, kdy se všichni sejdeme u jednoho stolu a všichni starší si vypráví o tom, jaké to bylo, když byli malí. S radostí a úsměvem na tváři vypráví, co se v té době nosilo, který kluk byl grázl a kolikrát spadli na zem nebo jaké to bylo, když si poprvé zapálili cigaretu. S dávkou nostalgie se však ztotožňují pouze ve svých vzpomínkách, ke kterým se vrací neustále každý večer a přitom se denně rozhodují o tom, kterou věc si mohou dovolit, co musí koupit svému dítěti, kam pojedou v létě na dovolenou, nebo jak vyřeší problémy v práci. V té chvíli však nastává zlom. Úsměv se pomalu vytrácí a na čele se nepatrně začínají tvořit malé vrásky, které naznačují stres, nespokojenost a unavenost ze života.

Dívám se na svou hruď a pozoruji svůj dech pod jemnou halenkou s barevnými vzory. Přemýšlím, co mohu sdílet, abych vás dostatečně obohatila o novinky, které jsem sama našla díky mým velkým vzorům a neustálé zvědavosti, která mě žene dopředu. Tento měsíc bych se s vámi ráda podělila o knihu „Milk&Honey“ od Rupi Kaur, kterou jste mohli zaznamenat díky jejím obrázkům na Tumblr nebo Instagramu, které se šíří rychlostí světla. Stejný emotivní nádech má také kniha „Boy Meets Depression“,

Seznámila jsem se s ní náhodou na veganském festivalu. Ten den bylo nepříjemné vedro a já cítila, že za chvíli padnu do mdlob. Celé odpoledne bylo velmi příjemné, protože jsem ho strávila s mými přáteli, kterých není mnoho, a proto si jich o to víc vážím. Jak tomu tak bývá, nic není náhoda.Už dlouho jsem přemýšlela nad tím, že bych ráda vařila profesionálně, ale zároveň jsem věděla, že tato cesta bude ještě trnitá, stejně jako moje studium jógy a marketingu. Tento fakt však pro mě nebyl zábranou k tomu, abych si vymyslela svůj vlastní projekt, který by mě něco naučil. A jak se říká – „Ve dvou se lépe táhne.“ A proto jsem se rozhodla, že tento projekt chci sdílet právě s ní, jelikož tak silného a pracovitého člověka jsem ještě nezažila. Vážím si ji, protože na jejím místě bych se složila a vybrečela moře slz. Ona se však usmívá a věří ve své sny.

Jako malé dítě jsem dostávala lásku v podobě neskutečné ochrany, která mi nikdy nedovolila chybovat. Každá nástraha byla zpacifikovaná dříve, než mohla nastat. Nenaučila jsem padat, mít odřená kolena, šlápnout na střep, říznout se do prstu, mít vyražený dech, naletět někomu, říct něco hloupého, být na dně kvůli své hlouposti a mít pocit, že jsem se poučila ze svých chyb.

Přestože nesnáším podzim, každé léto si povzdechnu nad myšlenkou, kdy sedím na zemi, čtu si svou oblíbenou knihu a jsem zachumlaná do velkého svetru. Není to instagramový moment, je to chvilka pro mě, kdy si užívám krásné ráno a svůj volný čas, kterého není nazbyt. Avšak s přicházejícím podzimem mé tělo pomalu chřadne a já se stávám snadnou obětí podzimní nachlazení. Z bryndy mě však vždy dokáže dostat domácí medicína, kterou si naordinuji, protože se západní medicínou jsem to už vzdala. Proto vám přináším tipy, jak rychle zabít bacily v našem těle.