Archiv blogu

„Dospěj, ty vole. Dospěj, nebo blbě dopadneš. Seš opožděnej, nebo co? Tak ty ještě neumíš vařit, jo? A jak to jako budeš dělat, až budeš mít děti?“

Toto číslo vás má zahřát stejně jako čaj po ránu. Udělat vám dobře na duši. Vytvořit pocit bezpečí a porozumění, které vám v sychravých dnech může chybět. Vyvolat na tváři malý úsměv nebo vytvořit v hlavě velkou myšlenku. Dodat vám sebevědomí nebo vám poskytnout zábavu na pár chvil, když čekáte na zastávce na autobus, který má zpoždění.

Místo úvah píšu básně. Po šesti letech jsem se do toho znovu pustila, ladně a přirozeně jako tenkrát, kdy jsem poprvé měla složit báseň ve škole. Místo vět vidím obrazy, které nahrazuji slovy. Vše adresuji svým přátelům a hlavně sobě. Možná i tobě. Každý si v tom umí najít svoje. Toto popisují i filozofové, kteří zkoumají virtuální vyprávění. Nic není ukončené a vše co je digitální, je stále proměnné. Můžeš to změnit ty a mohu to změnit i já.

Dali jste někdy někomu dárek, který jej omezuje na pár krásných okamžiků v životě? Já ano. Dělám to vlastně neustále. Baví mě ta představa toho, že si člověk uvědomí to, že to je ta chvíle, kdy může využít můj dárek, vzpomene si na moji zákeřnost, zasměje se a pokračuje ve svém životě dál a kdykoliv můj dárek objeví nebo si na něho vzpomene, vzpomene si na mě. Krásný ne?

Trochu s ostychem jsem šla sama na přednášku od neziskové organizace Nevypusť duši, do které jsem se i před pár dny nadšeně přihlásila po zhlédnutí videa z TEDxWomen, kde se o této organizaci mluvilo. Přednáška byla na téma, které se dotýkalo komunikace s duševně nemocnými. Začáteční sehraná scéna nás všechny pobavila. Kdo se alespoň jednou setkal tváří v tvář s duševně nemocným, nebo naopak duševně nemocný byl/je, tak pochopil, že komunikace mezi takovými lidmi je velmi obtížná a nepříjemná pro obě strany.

Máme tu další kuchařský speciál. Dělám si srandu. Nebudeme to prodlužovat a vrhneme se rovnou do přípravy. První recept jsem použila na svůj narozeninový dort, kdy jsem chtěla donutit svou rodinu slavit moje narozeniny vegansky. Co vám budu povídat, moc se to nepovedlo. Ale pozor! Ten dort za to nemůže.

Už před týdnem jsem se chtěla zaregistrovat. Přišlo mi to zajímavé v rámci toho, že poslední dobou mám problémy se spaním, stresem a nočními můrami, které nedokáži kontrolovat. Poslední dobu myslím spíše tak měsíc, možná dva. Spánku není nikdy nazbyt. Kdybych se mohla podruhé narodit, byla bych lenochod.

Dlouho jsem přemýšlela, co bych ke svým dva a dvacátým narozeninám napsala. Hodně lidí o mně ví, že na termíny jsem pes. Snažím se je dodržovat a slovo DEADline je pro mě posvátný. Proto jsem dnes hodinu hledala inspiraci ke svému psaní. Minulé léto jsem začala běhat. Celkem mě to bavilo. To víte, když jste astmatik, tak je to mnohem větší zábava. Člověk se musí překonávat víc než ti obyčejní prosťáčci s normálními plícemi a pak má člověk samozřejmě větší radost. S tímto postižením pracuji doteď. Můj živo

Dívala jsem se na přednášku. Fuuuuu! „Odechněte si!“ říkala paní a já funěla jako divá. Asi stejně tak, jako když jsem byla na své první hodině kundalini jógy, která mi ukázala něco jako „dech ohně“ zrovna v tu chvíli, kdy jsem trávila burger větší, než je moje pusa. Pokud vám můžu něco doporučit, nejezte před hodinou a rozhodně nedělejte dech ohně, pokud nejste dost sofistikované a dospělé ženy jako ty v sále.

Seš v posilovně a nechce se ti. Nechce se ti šlapat na rotopedu, nechceš zvedat ty „těžký váhy“, ke kterým ses v posledním měsíci dostala a taky nechceš dostat šanci překonat svůj strach, a nebo chceš? Dostaneš zprávu. Prej můžeš dělat modelku. Tiše se zasměješ, protože se svými 162 centimetry bys mohla předvádět leda tak dětskou kolekci. „Co je to za fóry?“ říkáš si. V hlavě ti však běží malá krysa v takovém tom kolečku a říká ti, že to máš vzít. A ty se ji snažíš zastavit, dát jí tam prst, aby už přestala a ona běží ještě rychleji. Au. Sakra! Tak proč teda ne.