Milán je město, které nemůžete vynechat, ale zároveň vás ničím nepřekvapí. Jako každé větší evropské město má své problémy, které jsou vidět ihned po příjezdu. Cesta do Milána z Bergama trvá asi hodinu. Poplatky za autobus se pohybují okolo 5 – 7 euro, stejně tak jako v Římě. Milán je však známé jako „město módy“, a proto je finančně náročnější než hlavní město.
Ubytování
Ubytování jsme hledali téměř měsíc dopředu. Bohužel nájmy jsou v Miláně vysoké, a když tam jedete stejně jako my týden před Design Weekem, tak máte prostě smůlu. Nájem pro dvě osoby se pohyboval od 3700 Kč nahoru. Nechtěli jsme být moc daleko od centra a hlavně od metra, a proto jsme si raději připlatili. Zpětně si říkám, že i po detailním výběru není nikdy jisté, kam přijedete. Měli jsme vedle bytu železniční trať, vedle v pokoji divného týpka, který se choval jako prase a v pokoji špinavou podlahu.
Gastronomie
Jídlo se pohybovalo od nejlevnější pizzy za 5 euro do 20 euro za kvalitní večeři. Pozor však na tzv. „coperto“ (spropitné, které můžete dát dobrovolně, ale častěji se vyskytuje povinně už na účtence). Povinné coperto obvykle mají turistické restaurace – může se pohybovat od 1-5 eur. Z Říma jsem věděla, že se vždy platí za venkovní posezení, ale v Miláně mě nemile překvapili povinným copertem při placení oběda. Pokud chcete zajít na drink a ceny od 8 euro vás nelákají, tak využijte „all you can eat“, kde zaplatíte 11 euro za drink a bufet. A teď přichází to nejdůležitější! Zmrzlina! Na té prostě nesmíte šetřit. Sice za tu cenu (4,80 euro za 3 -4 kopečky) můžete mít pizzu z rychlého občerstvení, ale slibuji vám, že za tu chuť kvalitní zmrzliny, ji rádi oželíte.
Místa – běžecká trať na 2 dny
Všechna místa jsme stihli navštívit za dva dny. Obvykle jsme vyrazili v 9hod. ráno na snídani a pak jsme se vydali na cestu. Nebudu vám zbytečně popisovat každou památku, věřím, že Wiki a Google vám toho řekne mnohem víc než já.
- Katedrála Narození Panny Marie
- Galerie Viktora Emanuela II.
- Sforzesco
- La Scala
- Kostel Santa Maria delle Grazie
- Sempione Park
- Basilica di Sant’Ambrogio
- Via Monte Napoleone
- Basilica San Lorenzo Maggiore
- Colonne di San Lorenzo
- Naviglio Grande
- Corso Buenos Aires
- San Bernardino alle Ossa
- Via della Spiga
- Bosco Verticale
- Piazzale Loreto
Kdybych měla v zadku raketu a mohla být rychlejší, tak bych ještě chtěla vidět:
- Moleskine Café– kavárna (snídaňové místo)
- Hygge – kavárna
- Momo Milano – kavárna
- Deus Cafe – kavárna
- oTTo – restaurace/hipsteřina
- La Triennale di Milano– muzeum umění a designu
- Zona Tortona– během Design Weeku
- Palazzo Reale– Královský palác
Zhodnocení
Od Milána jsem toho moc nečekala a myslím si, že jsem udělala dobře. Miláno je urbanistická džungle, které nadchne všechny, kteří si užívají nákupy a gastronomii. Pro milovníky architektury (kromě Bosco Verticale) a historie tu není o co stát. V porovnání s Římem, kde jsem visela očima na každé budově a ulici, jsem v Miláně měla velmi neosobní pocit. Lidé tu byli více uzavřenější a neosobní.
