Naučila jsem se, že rozhovory které vedu, obvykle bývají s ženami. Chtěla jsem vytvořit další ženskou komunitu, která si sdílí zkušenosti, avšak když jsem měla možnost, udělat rozhovor s majiteli Algebra fashion, tak jsem neváhala.
Ahoj, můžete nám říci něco o sobě?
Ondřej: „Ahoj, já jsem Ondra a mám vystudovaný personální management. V podstatě se živím tím, že lovím lidi a pro zábavu dělám Algebru. Rád cvičím, mám rád psy a příležitostně boxuji.“
Rafael: „No a já dělám vlastně to samé, akorát se jmenuji Rafael a vedu kavárnu „Café Placzek“.“
Kde vznikla vaše vášeň k navrhování?
Ondřej: „To je správná otázka. Dle mého názoru jsme velmi dlouho přemýšleli nad tím, co bychom spolu mohli dělat. Muselo to být něco, co nás zajímá, a také nás to baví. Tou činností byla móda. Rádi se hezky oblékáme a sortiment pánské módy nám nenabídl to, co bychom si rádi oblékli, a proto jsme se rozhodli, že si své oblečení navrhneme sami.“
Jak dlouho se projekt „Algebra fashion“ realizoval?
Rafael: „Ten projekt jsme měli v hlavě 2-3 roky. Samotná realizace trvala dle mého názoru další 3 roky, protože jsme předtím tancovali a dělali taneční soutěže. Nakonec jsme se rozhodli, že se do toho pustíme a zainvestujeme peníze do oblečení, protože to pro nás bylo nové a neznámé. Aktuálně Algebru provozujeme rok a půl.“
Proč jste se rozhodli pro název Algebra?
Rafael: „Protože to slovo začíná a končí na písmeno „A“, a i když mnoho lidí neví, že to je matematika pro základní stupeň, tak si ho podvědomě pamatuje.“
Ondřej: „Podle mě to vyjadřuje náš smysl pro pořádek.“
Rafael: „Přesně tak, matematiku a čisté linie.“
Když jste začali tvořit Algebru, jak jste se začali vzdělávat a získávat vědomosti v rámci navrhování?
Ondřej: „Hodně jsme toho četli. První rok jsme nedělali nic jiného než to, že jsme navštěvovali ateliéry a sháněli dostupné knížky o navrhování, abychom toto řemeslo poznali. Následně jsme hledali různé lidi, kteří by nám v tomto řemesle pomohli, abychom se dostali na tuto úroveň.“
Rafael: „Já si myslím, že jsme dělali jednu věc úplně jinak. Když jsem byl malý, tak jsem chodil na uměleckou školu a hodně jsem maloval figury a oblečení, ale nikdy jsem se k tomu nedostal až do této chvíle, kdy jsem měl první šanci tyto vědomosti využít a přepracovat celý střih košile. Dříve než vstoupila na trh Asie, tak se košile dělali podle ramen a ne podle krku. A my se k tomu vrátili, abychom přirozeně podtrhly mužské křivky, a také aby chlap vypadal opravdu chlapsky. Naše košile neděláme do kravat a motýlků, a proto je nám jedno, když se nedopnou úplně ke krku. V tom je zásadní rozdíl. Na začátku jsme samozřejmě zainvestovali dost zbytečných peněz, než jsme navrhli něco, co se nám bude líbit. Mysleli jsme si, že navrhnout košili nebude tak složité. Musím říct, že začátky byly vážně demotivující.“
Když probíhala realizace, zasekli jste se na něčem? Měli jste nějaký vážný problém?
Rafael: „Největší problém byl s lidmi. Dlouho jsme přemýšleli, jestli do takové businessu chceme jít. Celé to vzniklo v rámci toho, že jsme si chtěli oblečení dělat jen pro sebe. Postupem času si našeho oblečení všímali naši známí, kteří nás sice chválili, ale nikdy si nic nekoupili, a proto jsme se zaměřili na cizí lidi. Bohužel jsme se dostali do té vlny pánské módy plné gentlemanů a pozérů, kde jsme se toho sice aktivně nezúčastňovali, ale byli jsme toho součástí. Právě teď se spíše zaměřujeme na životní prostředí a materiály, které ho tolik nezatěžují. Když kupujeme každý centimetr látky, tak se nad tím zamyslíme. Chceme, aby každý kus oblečení od nás, byl šetrný k přírodě. Vývoj filozofie naší značky je opravdu dlouhý.“
Mám to tedy chápat tak, že je teď pro vás nejpodstatnější při navrhování životní prostředí?
Rafael: „Na začátku to byl styl a kolekce, kterou jsme vytvořili jako degustační menu. Naše první košile se jmenovala snídaně a večeře. Vše to pasovalo do konceptu, který měl primárně zaujmout lidi. To se povedlo, avšak poté mě navrhování košilí přestalo bavit. Teď se zajímám více o bundy, nad kterými strávím více času a mám z toho lepší pocit. Problémem košil je to, že pánové od nich čekají hrozně moc, ale nechtějí za to zaplatit. To u se u bund nemůže stát, protože je to úplně jiný business.“
Ondřej: „Podstatným faktem bylo to, že když začala tady ta gentlemanská subkultura, kterou doteď odmítáme, tak pro ni bylo specifické to, že byly použité určité barvy a látky z jedné továrny pro mnoho firem. To jsme nechtěli, protože si zakládáme na tom, že naše oblečení v lidech má zanechat nějakou emoci. A navrhnout modrou košili, nás tak nebaví a nezanechává to v nás žádnou příjemnou emoci, a když to pro nás není hlavní živnost, tak to tak nechceme dělat.“
Rafael: „Hodně lidí, co dělá tento business, to dělá jen pro to, aby byli tváří své značky, a my to děláme přesně naopak. Chceme na ulicích potkávat lidi v našem oblečení a zanechat tu nějaký odkaz bez toho, aby věděli, že to děláme my dva. Důležité je, že respektují filozofii Algebry a jsou toho součástí.“
Můžete nám popsat styl oblečení Algebry?
Rafael: „Děláme pracovní styl 21. století pro muže. Aktuálně tu vnímám dvě větve. První je styl kluků, co se utápí v post-gotické černé módě z úpletu a druhá větev je styl pro muže, kteří chtějí reprezentovat unikátní módu a mají na to peníze a vkus. Já osobně pokud něco nosím od jiné značky (například Levis nebo Carthartt), tak se v ní musím cítit dobře a mít k ní úctu. A i když se snažíme udělat podobné kousky, tak vím, že nikdy nebudeme mít lepší kalhoty než Levis. Tyto dvě značky jsou pro nás velkou inspirací, protože i ty košile navrhujeme tak, aby v ní ten chlap mohl pracovat a byla to ušita z opravdu tvrdého materiálu. Nesmí to být hadr, který nic nevydrží.“
Takže streetwear, který je teď na scéně vás moc nezajímá?
Rafael: „Ne, to vůbec. Chceme dělat svůj podpis nezávisle na trendech. Větší nabídky, které jsme dostali nás i v rámci vidiny velkých peněz nezaujali natolik, abychom poškodili naši filozofii. Myslím si, že tyto trendy jsou bez nápadu. Naší velkou výhodou je to, že zde nemáme žádnou konkurenci v takovém měřítku. Například teď máme kolekci z denimu z 15 zemí světa. Já teď na sobě mám košili, která je hybrid maskáčového denimu látky, kterou nosí vojáci. Tuto košili jsme nevytvořili, protože jsou maskáče módní, ale protože jsme chtěli vědět, jestli dokážeme vytvořit košili, která bude funkční a i po roce a víc se nezničí. Já ji mám už rok a vypadá stále jako nová.“
Ondřej: „Já bych řekl, že je pro nás důležité, aby člověk v naší košili mohl jít na jednání, a pak z toho jednání si sednout do svého jeepu a skládat kamenné kvádry. Na jedné straně naše oblečení musí být dostatečné hezké a na druhé dostatečně kvalitní a funkční.“
Jak je to u vás s reklamací?
Rafael: „ Stejně jako naše oblečení je i náš reklamační systém unikátní. Pokud se někomu nelíbí nebo ho to přestane bavit, tak nám ho může zaslat zpátky a mi mu vrátíme všechny peníze. Nechci, aby někdo nosil naše oblečení a neměl z toho radost.“
Ondřej: „Musím zaklepat, že se nám to zatím nestalo.“
Jaký máte vzkaz pro čtenáře nebo pro ty, kteří by chtěli navrhovat nebo nosit vaše oblečení?
Rafael: „Ať mají hezký den.“
Ondřej: „Ať se zamyslí nad tím, co nosí.“
Rafael: „Ano, to je jeden z našich sloganů, které máme na webu. Není podstatné, že si vezmu dvakrát stejnou věc v týdnu, ale to že je to kvalitní materiál, který respektuje nejen naše tělo, ale i přírodu.“
