Před osmi lety jsem začala pracovat sama na sobě. To už víte. Šlo to nahoru a dolů. Tím se tak často nechlubím. Vždy jsem hledala malého jednorožce na dně ginu. Občas se ukázal. No není divu.
A jak říká Forrest: „Všichni občas děláme věci, které tak úplně nedávají smysl.“
Já těch přehmatů měla tolik, že bych se nedopočítala. Svým stylem bych vás dokázala zachránit jak správná Baywatch, udělat vás lahodný kapůčo lepší jak v hipster kavárně a zahrát vám možná na housle nebo na kytaru. A to se hodí, ať jste kdekoliv. Rozhodně to prolomí ledy kdykoliv to někde řeknu, protože aktuálně mám takový nudný titul holka od marketingu a to už není taková zábava. Nebo blogerka, jenomže to tak slavný taky není. To je kdekdo.
Teď bych se ale ráda vrátila ke své myšlence. Všechny odpovědi na to, co je moje a co není, jsem nakonec našla v samotě. A v knížkách. A v jídle. A ve filmech. A v józe. V textech uřvaných písniček. A na billboardech. A na ulici, kde jsem potkala cizí lidi, co se na mě usmáli a chtěli si povídat. A ve své práci. A také v nemoci. A v zrcadle, kde na mě mluvila povědomá tvář, ať se vzpamatuju, nebo to nedopadne dobře. A ne, není to žádný film s pokračování Bridget Jonesové.
„Máma říkala, že člověk musí odložit minulost a pak zase může jít dál.“ (Dnešní citace z Forresta vás prostě neminou.)
Udělat tlustou čáru je sluníčkový, avšak ještě lepší je se s tím bordelem vypořádat. Nevyhýbat se zodpovědnosti, postavit se lidem, kteří vás pár let shazovali a jako největší trest a vaše uspokojení jim naservírovat pochopení, přijetí, nadhled a odpuštění. Je to mírumilovný a neškodný. Stejně tak je docela zábavný se uvádět do velmi nepříjemných situací. Třeba jít na módní přehlídku, i když neradi vystupujete na veřejnosti, nebo lézt na výškovou budovu, i když máte strach z výšek.
Tento rok takový vzrůšo nebylo. Našla jsem si spoustu skvělých přátel, naučila jsem se přežít v divočině, organizovat si lépe čas, vyžít s tím co mám, psát znovu básně, dělat si ze všeho srandu a nejvíc ze sebe.
Stojí to hodně sil, ale běžím dál. A děkuji všem, které mám v životě. Vím, že jsem nechutně ironická a občas se to se mnou nedá vydržet, ale dokonalost údajně neexistuje. Tak dík.
