Chytit druhý dech

Dívala jsem se na přednášku. Fuuuuu! „Odechněte si!“ říkala paní a já funěla jako divá. Asi stejně tak, jako když jsem byla na své první hodině kundalini jógy, která mi ukázala něco jako „dech ohně“ zrovna v tu chvíli, kdy jsem trávila burger větší, než je moje pusa. Pokud vám můžu něco doporučit, nejezte před hodinou a rozhodně nedělejte dech ohně, pokud nejste dost sofistikované a dospělé ženy jako ty v sále. Nevím, jestli se mám stydět nebo být na sebe hrdá, ale když jsme všechny takhle funěly, tak mi v hlavě běžela jediná myšlenka, jestli jsem jediná, kdo si všiml, že platíme za to, že funíme jak při sexu a pak musíme udělat takzvanou zádrž, která nám vtáhne energii do těla. Já vím, já vím. Má to něco do sebe a v tu chvíli za mě myslelo mé vtipnější já, které se této představě prostě nemohlo ubránit.

Řekněme, že mi bude dvacet dva (popřát mi můžete na Facebooku), ale umím si představit, že tohle mě rozesměje i v padesát vsadím svý boty, že na takové hodině skončím zase, protože budu v přechodu.

 

Bohužel má vidina nové energie z kundalini jógy se ztratila tedy mezi funěním a zádrží a já si říkala, kde ji sakra vezmu. A tak jsem jela do Prahy za mojí kamarádkou, která kupodivu byla stejně chcíplá jako já. Říkala jsem si, že změna prostředí by mi mohla pomoci z toho měsíčního stereotypu, který jsem si zavinila svou blbostí sama.

V Praze bylo i přesto blaze, ale abych vám to nadšení zkazila, musím říci, že Praha je taková záležitost na víkend. Přijedeš, vyspíš se a zas odjedeš. Taková jednorázovka. Abych využila čas efektivně, rozhodla jsem se jít na přednášku New Media Inspiration 2017, která mi měla dát trochu té inspirace do kapsy. To, aby v Brně nechcípl pes. První blok byl vskutku zajímavý, i když jsem si připadala spíše na politologické přednášce, která mi ukázala to, že nemám věřit nikomu a ničemu. Druhý poněkud nudný blok mi zase ukázal, že pokud mám někomu věřit, tak sobě. Kdo tam byl, tak ví, o čem mluvím. Ano, tuto přednášku jsem si představovala trošku jinak. Po dlouhé chvíli jsem se začala tedy toulat Prahou a to doslova. Ráda bych vám popsala romantickou chvilku, kdy jsem šla ulicí a všechno se zdálo barevnější než obvykle a lidé se usmívali, drželi se za ruce a zpívali si v dešti, ale realita byla taková, že můj iPhone měl svou chvilku a zavedl mě úplně někam jinam, než jsem chtěla.

Pravá energie však byla úplně někde jinde. Byla doma. U mé kamarádky (rozhovor), která mi neustále dokazuje, že všechno jde, když se chce a že všechny problémy vyřeší dortík anebo láska. Ale o té zas někdy jindy.

 

Takže si zapamatujte:

• Učte se a pořádně.
• Vyhýbejte se stereotypu.
• Nesmějte se na kundalini józe.
• Cestujte, i kdyby to mělo být jen do Prahy.
• Najděte si zajímavý program a nic od toho nečekejte.
• Vše vyřeší dortík anebo láska.
• Oddechněte si. Pořádně se nadechněte a vydechněte. (zadarmo)
• Popřejte mi k narozeninám 😀 To je vtip !