Řekněme, že mi bude dvacet dva (popřát mi můžete na Facebooku), ale umím si představit, že tohle mě rozesměje i v padesát vsadím svý boty, že na takové hodině skončím zase, protože budu v přechodu.
Bohužel má vidina nové energie z kundalini jógy se ztratila tedy mezi funěním a zádrží a já si říkala, kde ji sakra vezmu. A tak jsem jela do Prahy za mojí kamarádkou, která kupodivu byla stejně chcíplá jako já. Říkala jsem si, že změna prostředí by mi mohla pomoci z toho měsíčního stereotypu, který jsem si zavinila svou blbostí sama.
V Praze bylo i přesto blaze, ale abych vám to nadšení zkazila, musím říci, že Praha je taková záležitost na víkend. Přijedeš, vyspíš se a zas odjedeš. Taková jednorázovka. Abych využila čas efektivně, rozhodla jsem se jít na přednášku New Media Inspiration 2017, která mi měla dát trochu té inspirace do kapsy. To, aby v Brně nechcípl pes. První blok byl vskutku zajímavý, i když jsem si připadala spíše na politologické přednášce, která mi ukázala to, že nemám věřit nikomu a ničemu. Druhý poněkud nudný blok mi zase ukázal, že pokud mám někomu věřit, tak sobě. Kdo tam byl, tak ví, o čem mluvím. Ano, tuto přednášku jsem si představovala trošku jinak. Po dlouhé chvíli jsem se začala tedy toulat Prahou a to doslova. Ráda bych vám popsala romantickou chvilku, kdy jsem šla ulicí a všechno se zdálo barevnější než obvykle a lidé se usmívali, drželi se za ruce a zpívali si v dešti, ale realita byla taková, že můj iPhone měl svou chvilku a zavedl mě úplně někam jinam, než jsem chtěla.
Pravá energie však byla úplně někde jinde. Byla doma. U mé kamarádky (rozhovor), která mi neustále dokazuje, že všechno jde, když se chce a že všechny problémy vyřeší dortík anebo láska. Ale o té zas někdy jindy.
Takže si zapamatujte: