Dovolit si aneb HASTA LA VISTA 2016

Pár dní před individuální lekcí mi přišla zpráva od Anet. Skrývala v sobě článek o dovolování si. Vánoce byly na spadnutí a já se mohla přetrhnout. Ráda pomáhám lidem a dělám jim radost, a proto jsem se rozhodla vzít zodpovědnost Vánoc na sebe a vytvořit spolu se svojí kamarádkou ty nejhezčí Vánoce, které je možné zažít. Můžu vám už teď říci, že se povedly podle našich představ. A to se nestává zrovna často.

Moje dovolení spočívalo v něčem tak primitivním, že je mi to hloupé až psát, ale v rámci své vytíženosti je to pochopitelné. Místo abych pekla cukroví a připravovala se na zkoušky, jsem si dovolila strávit celý den v jógovém studiu. Na jógovém studiu je geniální to, že je to ten nejmírumilovnější prostor, kde neexistuje čas. Všechny starosti necháte za dveřmi a na nic nemyslíte. Kdybych mohla, tak jsem v něm zavřená pořád. Pokud si udělám ten certifikát na instruktora, tak se to třeba i splní! Ale o tom jindy.

Moje individuální lekce začala velmi brzy, jelikož jsem si domluvila focení s mojí kamarádkou Dummi. Lekce probíhala jako by tam nebyla. Moje mantra Óm byla silnější než obvykle. Celou dobu jsem cítila hřejivý a silný pocit na hrudi, který mi zahřál celé tělo. To jsem ještě nevěděla, jakou sílu pocítím, až ji bude se mnou zpívat dalších patnáct lidí. Celá lekce byla konstruována tak, že jsem se pořádně zapotila. Jediné na co jsem myslela, byly mé kotníky, jelikož mi neustále padají směrem dovnitř, a proto jsem v pozicích na jedné noze stále nestabilní, ale abych se úplně neshodila, musím se pochválit a říct, že moje pravá noha se už dokáže vytočit správným směrem, a proto tajně doufám, že si na to vzpomene i ta druhá.

Během naší pauzy jsem si zašla na oběd. Nevěděla jsem, jaká lekce mě čeká a o to víc mě to těšilo. Měli jsme velmi dynamickou lekci, která byla inspirována kočkami. Zní to zvláštně, ale být kočka je celkem práce. Během lekce jsem se příjemně zpotila a zároveň si rozšířila svůj rozsah a využila informace, které mi předtím dala Any. Během pauzy jsem si doplnila cukr a ochutnala jsem výbornou veganskou pizzu, kterou donesly holky. Jak už se o mně ví, tak s ženským kruhem mám opravdu problém, ale tady se sešlo tolik fajn holek, že mi to ani nepřišlo. Další lekci vedla moje lektorka Any. Celá hodina se nesla v tématu dechu a relaxace. Po více jak dvouhodinovém cvičení jsem na chvíli v šavásáně dokonce usla. Závěr celého dne jsme ukončily párovou meditací, kterou vedla Naďa. Nikdy jsem nic takového nezkoušela, ale jelikož jsem se seznámila s příjemnou slečnou, tak mi to nepřišlo zvláštní.

Seděly jsme zády k sobě. Jedna byla oporou druhé. Bylo zvláštní cítit jiný dech. Mít zodpovědnost za jiného člověka. Být mu oporou a zkusit si naladit na jeho rytmus dechu. Nehnout se a zároveň se učit dávat a přijímat. Dýchat vzduch, který tu dýchali lidé miliony let před námi. Dávat energii druhým a zároveň ji přijímat. A svou meditaci ukončit tváří v tvář, dát ruce jinému člověku na kolena a obejmout se.

 Ještě ten den mi dorazily upravené fotky od Dummi. Málem jsem se rozbrečela, protože jsem viděla sebe tak, jak jsem vždy chtěla. Měla jsem malé jizvičky na tváří, kruhy pod očima, byla jsem po snídani jako bublina, ale nevadilo mi to. Byla jsem to já. Spokojená holka v jógovém studiu, co se směje, protože ji nic netrápí.

 O pár dní později jsem se rozhodla smazat skoro celý Instagram, protože jsem neviděla sebe. Chtěla jsem být zas o kus upřímnější k sobě i k vám, protože takhle pro mě vypadá osobní svoboda. Člověk se přijme se všemi chybami a připadá si stejně dobrý a krásný. A věřte, že těch chyb mám spoustu stejně jako vy. Nikdy nebudu měřit 180 cm, mít bezchybnou pleť, vyrýsované tělo a další povrchní klišé, které zrovna postihly naši generaci. Víte, trendy se vrací a některé tu ještě dlouho budou, ale ten nejlepší trend je být sám sebou.