Seděla jsem v kuchyni a poslouchala jsem cizí příběhy z dětství. Vlastně tak sedím každý večer už dva roky, kdy se všichni sejdeme u jednoho stolu a všichni starší si vypráví o tom, jaké to bylo, když byli malí. S radostí a úsměvem na tváři vypráví, co se v té době nosilo, který kluk byl grázl a kolikrát spadli na zem nebo jaké to bylo, když si poprvé zapálili cigaretu. S dávkou nostalgie se však ztotožňují pouze ve svých vzpomínkách, ke kterým se vrací neustále každý večer a přitom se denně rozhodují o tom, kterou věc si mohou dovolit, co musí koupit svému dítěti, kam pojedou v létě na dovolenou, nebo jak vyřeší problémy v práci. V té chvíli však nastává zlom. Úsměv se pomalu vytrácí a na čele se nepatrně začínají tvořit malé vrásky, které naznačují stres, nespokojenost a unavenost ze života.
Dnes jsem byla pouštět draka. Představte si tu situaci, kdy přijdete do supermarketu a vezmete si špejle, izolačku, špagát a igelitovou tašku. Jeden by si řekl, že to nedopadne, ale dopadlo. Drak sice nelétal podle představ, ale měla jsem dobrý pocit z toho, že jsem se vrátila do dětství.
Pamatuji si, že mi bylo asi šest let a poprvé jsme šli pouštět draka. Ten den bylo opravdu větrno a nad panelákovým sídlištěm létali draci. Byl to jiný pocit, protože jsme ho nevyráběli, ale líbilo se mi, že si můžu bezstarostně utíkat se svým drakem, který byl vysoko nade mnou jako někdo, kdo mě ze shora ochraňuje. V té chvíli se neřešilo, jestli se mi ve škole daří, jestli se chovám podle představ svých rodičů, nebo kdo se mnou půjde do houslí. Bylo to tady a teď. Bylo to něco, na co si s nostalgií ráda zavzpomínám a snažím se to znovu najít.
Četla jsem článek, ve kterém se psalo, že pokud nám něco přirozeně jde, je to něco, co máme dokončit. Něco co jsme v minulém životě začali a nedokončili, a proto na to máme přirozený talent. Pokud něco takového opravdu existuje, tak chci sedět v padesáti u stolu a vzpomínat na to, co jsem dělala jako malé dítě. Chci být z části se svým vnitřním dítětem, protože nechci za dvacet let vzpomínat na to samé. Chci se posunout a vzpomínat na to, co jsem dělala každý rok s radostí a svou přirozeností. A pokud existují další životy, tak chci být svá a pokračovat v něčem, co mě dělá šťastnou.
Třeba si jednou vyrobit draka a bezstarostně utíkat po kopci nad městem.
