V polovině prázdnin jsem byla poměrně v úzkých. Stejný pocit jsem cítila, když jsem zakládala tento blog. Tenkrát mi pomohla jóga. Skrze praxi jsem cítila osvobození od vlastních problémů. Není to náhoda, že to přišlo toto léto znovu. Během jarních dní jsem neustále pracovala, až se mi z hlavy kouřilo. Potřebovala jsem se znovu zaměřit na sebe.
Nádech – Zádrž – Výdech
Bylo sedm hodin ráno. Mé vlasy se spletly do velkých vln, jako kdybych byla u moře, které si hraje s každým vláskem zvlášť. Mé tělo mě výjimečně nedrželo v posteli. Cítila jsem se plná energie. Odešla jsem bez snídaně, abych si udělala radost a najedla se v mé nové oblíbené restauraci. Někdo mi to očividně nepřál a místo v restauraci jsem se ocitla hned v práci. Bylo tam spoustu skvělého jídla od Zuzky, která zde pořádala kurz. Jestli někdy v mé práci řeknete „Co dům dal“, tak si musíte představit pořádnou hostinu, protože tak to bylo. Po dlouhém poledni nás čekal odpolední meeting, který se trochu protáhl, ale stálo to za to. Odcházela jsem s novými nápady a články, které mám zpracovat. A nejen s nimi, také s plným žaludkem jídla, které mě táhlo k zemi. Jestli mám pro něco slabost, tak jsou to fíky a raw dorty, a nejlépe raw dorty s fíky a hruškami. Čas neúprosně utíkal, ale to mi nevadilo, protože jsem se celý týden těšila na to, až v 18:45 zazvoním na zvonek jógového studia.
Nádech – Výdech
Poprvé jsem šla po městě ve sportovním oblečení. Necítila jsem se komfortně, ale neměla jsem čas se převlékat. Už tak jsem šla pozdě. Pomalu jsem zazvonila na zvonek a otevřela dveře. Nikdy jsem tu nebyla, ale moje představy se nelišily od reality. Všechno bylo malé a stísněné. Cítila jsem se nervózně a zároveň jsem byla natěšená na novou zkušenost. Když jsem potkala svoji lektorku, veškerý stres mě přešel. Vypadala jinak než před měsícem. Byla plná energie a zářilo z ní sebevědomí.
ÓM – ÓM – ÓM
Shanti, shanti, shanti … zpíváme mantru Om Bum Bhuva Swaha, kterou sice znám, ale nedokáži si ji vybavit. Pozorně poslouchám Any. Její hlas je příjemný a uklidňující. Po dlouhé době mi neutíkají myšlenky do všech stran a já pozorně poslouchám povídání o tom, co je to jóga. Praxe mi už nestačí, potřebuji vědět vše, co se za tím skrývá. Následně poslouchám text indického učitele, který se vyjadřuje k tomuto světu. Najdu se v něm, protože sama Any ví, jaký text mi má připravit. Chce slyšet můj názor. Skromně odpovídám, co si myslím, protože vše co bylo řečeno, se mnou plně rezonuje. Začínáme diagnostikou mého těla, které kupodivu není tak zkrácené, jak jsem si myslela. Jsem na sebe pyšná. Po dlouhé době s někým cvičím „Pozdrav Slunce“, který jsem nikdy neměla ráda. Pomalu a jemně se dostáváme do každé asány, protože nechci nic uspěchat. Když jsem v pozici střechy, cítím stres a tlak. Je mi zle jako obvykle a v tom se mě Any zeptá: „Jak se cítíš? Říkej mi asociace.“ Jsem zmatená a zoufalá zároveň. To je nějaká zkouška? Ptám se sama sebe. Nakonec odpovídám na vše, co mě napadá. Stres, ponížení, tlak, sklánět se před někým, … Najdi pozici, která ti vyhovuje, říká mi. Stojím, ruce mám spojené před sebou, zavírám oči. Cítím rovnováhu, kterou hledám každý den, stejně jako radost a klid, který v posledních dnech cítím s větší intenzitou.
Na – …
Usedám na podložku. V hlavě mi běží jediné – „Vím, proč se mě na to ptala. “Rozebíráme každou asánu zvlášť a snažíme se ji pochopit. Vše, co mě kdy trápilo, se při cvičení projevilo. Jóga je totiž naším zrcadlem duše. Pomalu se převlékám a loučím se s příjemným pocitem. Horký vánek pozdního léta mi rozevlává šaty. Jdu po ulici a poslouchám hudbu. Vím, proč jsem si ji vybrala. Jóga už pro mě nikdy nebude znamenat fyzickou praxi.
Namasté
