Kouzelný krámek

V poslední době jsem neměla chuť psát na blog. Nebyla jsem si jistá, jestli vám mohu předat nějaké své „rozumy“, protože jsem se sama zasekla na tom bodě „ničeho“.

Píšu knihu, jak jinak než potají. Velkou inspirací mi je Martina, která mi dala termín a motivaci, to prostě zkusit. Stejně tak moje mindcoach (promiňte, ale nerada skloňuji anglická slova) Zuzzi. Před pár dny jsem k ní přijela. Seděly jsme před jejím domem na lavičce a kolem nás pobíhala malá kočka, kterou miluji a zároveň ji nemohu vystát. Řekněme, že pokud si nikoho nenajdu, nedopadnu jako „ženská s dvanácti kočkami“, ale spíš jako „ženská s kulhavým psem”. Věřte mi, že pes je náročnější, takže dvanáct koček je za jednoho psa. Bod ničeho je skvělý a zároveň smutný v tom, že se nic neděje, ale zároveň není možné nic pokazit. Prostě jste „tady a teď“ a štve vás to víc než obvykle. Celou dobu se snažíte o tento mírumilovný zenový prostor a najednou byste si nejraději otevřeli firmu, pracovali v „Mekáči“ a odjeli prozkoumávat Ameriku. Horší je, že stejně víte, že je to k ničemu, protože za tím nejdete s nějakou vizí, chtíčem nebo láskou. A tak se nic neděje a vy to musíte přijmout. Musíte se překonat jako já a postnout kresby na mém Facebooku, i když víte, že vám učitelka ve školce zakázala malovat a stejně tak musíte čekat na ten okamžik, kdy si uvědomíte, že vás nikdo nesoudí a že jste vlastně všem docela jedno, protože na ten obrázek se stejně nikdo nepodíval, nebo mi alespoň neřekl něco škaredého na můj účet.

V těchto chvílích si chodím pro radu do svého krámku. Psala jsem o něm už dříve, ale přišlo mi to moc smutné na to, abych to vůbec zveřejnila. Do svého krámku chodím částečně pro rady, uklidnění a pocit, že je stále pro co žít a že je v životě stále, co hledat. Ráda si povídám s majitelkou, ze které přímo vyzařuje pohoda a klid a stejně tak si procházím všechny podivné ezoterické knihy, které bych si stejně ráda přečetla, protože vůči tomu nemám vůbec žádné předsudky. Ráda se na věci dívám z více úhlů a stejně tak ráda poznávám lidi, kteří si drží odstup od tohoto materiální a velmi racionálního světa. Vždy vám dají důvod se zamyslet a mít touhu hledat, učit se a získávat nové zkušenosti. Všechno není černobílé, existují i divní jednorožci s duhovou hřívou, která umí udělat pořádný rozruch. Můj kouzelný krámek je plný šperků, esenciálních olejů, tarotových karet, bylinek a knih a je to moje místo klidu. Je to místo, kde poznávám nové věci a jsem stále ohromena tím, kolik toho neznám a čemu mohu a nemohu věřit.

Jelikož jsem překonala svůj strach, tak vám přikládám zmíněné fotografie mých “děl”. Už ve školce jsem tvrdila, že Da Vinci nemůže být každý a stále jsem toho názoru. Umím psát, tak píšu. A pokud umíte krásně kreslit vy, tak mi napište. Myslím, že by se mi to teď hodilo 🙂