Znala jsem ji dlouho. Vždy pro mě byla trochu hádankou, ale nikdy jsem si nemyslela, že její život promění jedno malé dítě, které si ji nevědomě vybralo místo své matky. Je to L. Vždy se usmívá na všechny okolo a je radost s ní trávit čas. Pro svůj rozhovor jsem si ji vybrala díky její lásce a obětavosti, která se jen tak nevidí. Je krásná a chytrá, ale především je to hodný člověk.
Ahoj, jmenuji se L. a před dvěma měsíci jsem odmaturovala na gymnáziu a přesto, že mám pouze všeobecné vzdělání, jsem se rozhodla, že nechci jít na vysokou školu. Momentálně jsem začala pracovat v prestižním baru. Za tuto příležitost jsem velmi ráda, protože je tam úžasný kolektiv lidí, kteří jsou ochotní, ti se vším pomoci, takže tam vše „šlape jako hodinky“ a zároveň v mé situaci je to druh práce, kde nepotřebuji vyšší vzdělání.
Můžeš nám říci, jaké máš důvody k tomu, že nechceš jít na vysokou školu?
Na vysokou školu jít nechci, protože za posledních 13 let na škole mi to studium nedalo to, co jsem chtěla. Velmi ráda učím nové věci, ale vadí mi, když se musím učit pouze informace nazpaměť, které následně vyzkouší učitelé. Řekla bych, že víc zkouší moje schopnosti si zapamatovat věci než to, jak je člověk chytrý.
Máš ještě nějaké důvody, které ti ukázaly, že vysoká škola není tvoje cesta?
Ano, dalším důvodem bylo to, že se starám o sestřino půlroční dítě, které nechce. Už na střední škole jsem zameškávala spoustu hodin, protože jsem se o něj přes den starala sama, ale měla jsem štěstí, protože mi to ve škole akceptovali a věděli, že jsem schopná odmaturovat.
Bylo to pro tebe náročné, chodit na gymnázium a zároveň se starat o dítě, které není tvoje?
Neřekla bych. Už od narození se o něj starám já a máma. Řekla bych, že když s tebou vyrůstá a trávíš s ním každý den, tak to není tak těžké. Mám ho moc ráda a díky tomu, že se o něj starám jako o vlastní, tak si připadám jako jeho matka. Je mezi námi určité pouto, které vše ulehčuje.
Plánuješ si ho vzít do péče?
Tato myšlenka mě napadla, ale celý proces je velmi složitý. Jak ze strany zákona, tak i z mé zodpovědnosti. Zákon totiž říká, že pokud si chceš osvojit dítě, musíš mít souhlas matky. A v tom je ten problém. Moje sestra své dítě bohužel nechce, také se o něj nechce starat, ale papíry o osvojení nám nepodepíše. Ze strany zodpovědnosti musím říct, že se ještě necítím být připravená na to, si vzít dítě do trvalé péče. Mám ho velmi ráda, ráda se o něj starám, ale byla bych raději, kdyby ho měla v péči má matka.
Jaký byl tvůj den, když jsi byla na gymnáziu a měla ses starat o malého?
Probíhalo to tak, že moje matka odcházela před šestou hodinou do práce. V tu chvíli jsem ho začala mít na starosti já. Chodili jsme spolu například ven, pak jsem ho po obědě dala spát a kolem třetí hodiny si ho vzala na starost zase moje matka. Já následně šla do knihovny, abych dohnala vše, co jsem zameškala ve škole. A tak to bylo pořád dokola.
Jaké máš plány do budoucna?
Ráda bych si udržela práci v baru a během té doby se konečně odstěhovat z domu a začít žít svůj život. Následně si našetřit peníze a vydat se nejspíše do Jihovýchodní Asie, kde bych se stala dobrovolníkem, abych udělala něco užitečného a vydělávala si pouze na to, že tam mohu skromně žít. Nerada bych jela do ciziny si pouze vydělat velké peníze, jak je to teď trendem.
Jaká jsi byla předtím, než ses začala starat o malého? Nastala u tebe nějaká zásadní změna v chování?
Určitě jsem klidnější, protože když se staráš o dítě, tak musíš mít fakt pevné nervy. Obzvláště když k tomu ještě studuješ. Nakonec si uvědomíš, že všechny ostatní problémy jsou hrozně malé, protože musíš být pořád vyrovnaná. A také víc miluji děti.
Chtěla bys mít vlastní děti?
Určitě ano, ale až se na to budu cítit připravená. Určitě bych to ráda stihla do třiceti, pokud to bude možné.
Jak bere okolí malého a to, že se o něj staráš? Nenastávají občas trapné situace, pokud to dotyčný neví a ty řekneš, že se musíš jít domů o něho postarat?
Hodně lidí si myslí, že je to moje dítě, a také nechápe, proč se o něj dobrovolně v tomto věku starám. Takže vždy musím dlouho a složitě vysvětlovat naši situace a můj postoj k ní. Samozřejmě chápu, že člověk, který tomu nerozumí, má ten důvod, že neprožil tuto situace a nezná ho samotného. Jinak já tuto situaci neberu jako něco zvláštního, protože v tom žiji už od začátku jeho narození.
Jaký máš názor na to, že u některých žen se neprojeví mateřská láska?
Moc to nechápu, protože když nosíš devět měsíců v sobě nový život, tak bys k němu měla mít vztah. Já si myslím, že moje sestra má své dítě ráda, akorát se tam neprojevil ten mateřský cit, kdy potřebuješ mít své dítě stále u sebe. To rozhodně není můj případ, protože mně se po něm moc stýská už po jednom dni.
Co si myslíš o mateřství? Jaký máš názor na to, kdy je člověk zodpovědný na to mít děti?
Já myslím, že je to velmi individuální rozhodnutí. Já osobně bych chtěla mít děti do třiceti, protože si myslím, že je člověk už dospělý, zároveň stále mladý a plný života, a také je to nová etapa života. Hodně mých kamarádek chce děti až kolem čtyřiceti let, ale to mi přijde opravdu šílené, protože v každém věku nastává určitá etapa, která tě nějak obohatí a ukáže ti něco nového.
Děkuji za rozhovor.
