Jako malá holka jsem si neustále četla a snila o tom, jak budu velká spisovatelka. Tento den jsem si neustále představovala až do svých dvaceti let, kdy jsem oficiálně spustila blog a nakročila malými krůčky na tuto zvláštní dráhu, která není jen tak pro někoho.
Paradoxem vesmíru bylo to, že jsem na základní škole opravdu nesnášela češtinu, nebo možná jen češtinářku. Kdo ví? Postupem času jsem se však propracovala ke své lásce, tedy ke psaní. Za to můžu poděkovat jediné osobě a to mé profesorce na gymnáziu, která měla zvláštní schopnost vás zaujmout natolik, že jste si češtinu oblíbili. Mé první internetové pokusy jsem zveřejnila už ve třinácti letech v podobě melancholických básní. O tři roky později jsem v těchto pokusech pokračovala s úspěchem dál. Klíčem toho všeho byly však knihy. Já jsem pro vás vybrala ty nejzásadnější, které mě ovlivnily. Jsem si jistá, že ji je určitě více, ale tyto jsou ty nejlepší z nich.