Nový rok pro mě byl opravdu novým začátkem. Stalo se to hned poté, co jsem opustila svou komfortní zónu a začala dělat věcí po svém. V mém životě byl vždy někdo, kdo mi diktoval podmínky a hranice, za které není vhodné jít. Mého otce, předčila moje matka, mou matku zase můj přítel a mého přítele zase mí přátelé. Byl to zamotaný kolotoč, ze kterého nešlo ven jinak, než se pustit a dopadnout na zem a věřit, že se z té země zvednu.
Začátky nebyly moc lehké, ale takto začíná asi každý správný příběh. Během této doby jsem se naučila spoustu věcí, které mě posunuly dál a ukázaly mi, jak se mám k sobě i ostatním chovat.
Naučit se říkat NE
V této době se mi začalo dařit a dostávala jsem jednu pracovní nabídku za druhou. Na to, že mi je 21 let, je to celkem potěšující zpráva, že po škole neskončím s titulem bez praxe. Každopádně když vidíte tolik příležitostí, je těžké něco odmítnout, protože co kdyby? V této chvíli mi vždy pomohly priority a všem známá metoda plusů a mínusů, která mi vždy ukázala správnou cestu.
Vše je možné
V mém životě bylo samé ne, je to nemožné, to nejde zvládnout a oblíbené věta „až budeš velká, tak …“ Už mě to přestalo bavit se ohlížet na to, proč něco nejde, ale vidět spíš to, proč by to mohlo jít a proč to půjde. Nechtěla jsem, aby mě někdo brzdil v té chvíli, kdy jsem cítila, že se má něco stát, nebo že mi někdo zkazí veškeré iluze o mém plánu, který jsem si dobře promyslela. A nejen to, kdykoliv někdo z mých kamarádů měl sen, který následně shodil ze stolu, tak jsem se ho snažila přesvědčit o opaku a možnostech, které má.
Nesoudit ostatní
Každý z nás má svou cestu, kterou si určuje sám. To jak vypadá jeho život, je pouze jeho věc, stejně jako jeho soukromí. Pokud si myslí, že je v tu danou chvíli pro něj tato cesta ta nejvhodnější, tak tomu tak bude. Nejsme tu od toho, abychom ostatní soudili, ale naopak je podporovali a pomohli jim dosáhnout jejich cílů. A pokud vás to i tak láka, tak jak vy na ně, oni na vás. Na to pamatujte.
Být sama za sebe
Vedení za ručičku mi pomohlo přežít těžké chvíle, které jsem během posledních dvou let měla. Veškerým spouštěčem byla smrt osoby, která ve mně věřila úplně nejvíc na světě. Když někoho takového ztratíte, připadá vám, že jste na všechno sami. V této době se mi začalo vzdalovat víc osob, které jsem měla ráda a které byly opěrným bodem mé existence. Až po rozhodnutí nebýt závislá na takových lidech, jsem se naučila být sama, řešit věci po svém a světe div se, ale vše co jsem chtěla, vyšlo.
Žádné rozhodnutí není špatné
Když jsem poznala Karolínu, naučila jsem se, že žádné mé rozhodnutí není špatné. Karolína totiž u sebe vždy nosí karty, které vám poví to, co stejně víte. Tento princip jsem si ověřila nejvíce u Osho Zen tarotu, který kdykoliv si něco vytáhnu, mi řekne to, co stejně vím. Podstatné na tomto tahání karet, bylo to, že jsem vždy bádavě přemýšlela nad tím, kam mám sáhnout a co si vytáhnout. Věřila jsem, že si vyberu špatné karty a následující týden jsem pochopila, že si stejně vždy vytáhnu to, co v danou chvíli opravdu řeším. Ať to berete jako šarlatánství, nebo něco co nám doopravdy ukazuje cestu, tak já se naučila bezstarostně tahat karty jen tak. Stejně jako v životě, kdy jsem pochopila, že žádné rozhodnutí nebo možnosti nejsou špatné.
Poslouchat své tělo
Celé roky jsem se extrémně zanedbávala a používala léky, jak se jen dalo. Nejsem si jistá, jestli to byl jen můj panický strach z nemocnicí, nebo přesvědčení, že se mi nic nemůže stát, ale posledních 6 let jsem pochopila, že opravdu nesmrtelná nejsem. S příchodem do firmy, která se zajímá o superfoods a zdravý životní styl, jsem najednou viděla, jaká je to věda, přizpůsobit váš denní režim vašemu tělu, abyste mu neubližovali. V poslední době se snažím, co nejméně používat chemii, jíst jen to, co moje tělo chce a zbytečně nezatěžovat svůj žaludek potravinami, které vím, že mi nedělají dobře. Vím, že lepší potraviny jsou dražší, ale je lepší investovat a rozplánovat si nákup tak, abyste nestrádali a zároveň to prospívalo vašemu tělu.
Mít se ráda
Už od puberty mám spoustu mindráku, které mi ničily sebevědomí. Pokud řeknu ty nejvíce primitivní, tak se dostaneme k tomu, že vypadám minimálně o 6 let mladší, mám 162 cm a moje máma by mi mohla dělat dvojče. Pokud se bavíme o těch víc závažnějších, tak tomu bych věnovala samostatný článek, který doufám zveřejním. Důležité bylo to, že jsem se přijmula taková, jaká jsem. Ano, snažím se všemožně kamuflovat své nedostatky stejně jako většina žen, ale když si uvědomím sama sebe, tak jsem smířená s tím, jaká jsem. Důležité také je to, že pokud nebudete mít rády sami sebe, tak nikdy nikoho jiného. V poslední době jsem začala nahlas chválit své okolí, aby vědělo, že si mají sami sebe vážit.
