V pubertě jsem měla neustálou potřebu řešit sama sebe a srovnávat se s ostatními. Myslím, že to byl přirozený vývoj, který si zažije každý náctiletý, abychom se neochudili o žádnou zkušenost lidského života. V dnešní době tomuto trendu podléhá víc a víc lidí, jelikož materiální svět nás doslova pohlcuje a oblíbená věta dnešních náctiletých je – „Dělám to proto, abych vás inspirovala.“
Není to o inspiraci, je to jen o tom, se zase s někým srovnat. Určit někomu pravidla, co je dobře, jak bychom měli vypadat, jak se oblékat a jakou cestou bychom měli jít. Dospívající ze světa internetu nenápadně převzali tuto funkci našim rodičům, kteří měli neustálou potřebu nám „nalajnovat život“. Všechnu naši vědomou svobodu, kterou jsme si věčnými hádkami nastolili, jsme si sami znovu „pohřbili“ našimi oblíbenci, které vidíme každý den na našich obrazovkách. Měli bychom mít na paměti tyto informace:
- Každý jsme jiný. Pocházíme z jiné rodiny, z jiného města, prostředí …
- Každý z nás vypadá jinak a naše intuice nám dokáže pomoci určit to, co je pro nás vhodné
- Odsuzovat jiné lidi, není správné. Kdo určuje, co je ideál dnešního světa?
- Poslouchat sebe je důležité. Nepohřběte svoji intuici, ona vám řekne, co máte dělat.
- Každý má svou cestu, kterou musí absolvovat.
- Buďme teď a tady v té nejlepší podobě, kterou si myslíme, že můžeme mít.
- Rozhodujme se vždy sami za sebe. Náš život je vždy jen náš. Náš život se skládá z našich rozhodnutí.
- Neomezujme se v naší hlavě, protože když chceme, stane se to.
- Co se má stát, stane se. Tak žádné kdyby.
A ještě jedno moudro od Duška – To, co vidíme se děje – je to přítomnost. To, co nevidíme, je budoucnost. A to, co můžeme vidět, je minulost.
