Na začátku každého článku ráda píši slovo „pokud“, ale když se zamyslím, je to pro vás, jakožto pro čtenáře určitá podmínka, kterou musíte splnit. Musíte se naladit na stejný tok myšlenek, které mám v hlavě a zároveň mi bezmezně věřit, jakožto vypravěči, že já mám jedinou pravdu a vy jako čtenáři nad tím prostě jinak přemýšlet nesmíte. Omlouvám se, moje chyba.
Abych se tedy dostala k tématu . V poslední době mě zaujalo mnoho věcí, které mohu pozorovat, protože jsem se oddálila svému okolí a zažila ten stav, kdy jsem svobodná a nikomu a k ničemu nepatřím. Každé ráno pozoruji ve zpětném zrcátku nadšenou čtyřicítku, jak zpívá „Bitch Better Have My Money“, dívám se na rozkvetlé stromy a sedím tiše v kavárně, jak jinak než sama. Nebrečte, je to skvělé. V těchto chvílích cítím zvláštní stav, kterým není, jak se můžete domnívat samota, ale svoboda. Nehraji podle pravidel života, které mi univerzálně určila moje rodina, stát nebo lidstvo. Hraji podle svých pravidel, které jsem si určila já, a za které jsem zodpovědná pouze já. A jak na to?
V první řadě je dobré se odpoutat od věcí, pravidel a lidí, kteří vám velmi negativně zasahují do života. Víte, my lidé jsme totiž taková poslušná zvířátka, která musí být univerzální a jít s davem. Už od školky nás vychovávají stejně – „Kdo zlobí, jde za dveře, kdo promluví v hodině, je po škole.“ A nejen to, pokračuje to dál. Práce v týmu – ano, brainstorming je dobrá věc, stejně jako si občas poradit s kolegou a sednout si nad prací, ale občas i týmová práce nás omezuje v projevení svých nápadů a strategií, které by se mohly vyplatit. Řekněte mi, kolik z vás se doopravdy projevilo v týmu? Pokud nehrajete volejbal, tak to číslo asi nebude tak velké, jak bychom mohli předpokládat. Ale budeme pokračovat – Pokud milujete spontánní rozhodnutí, můžete odjet do zahraničí, kde opravdu zažijete svobodu v pravém slova smyslu. Pokud se držíte stále při zemi, poslouchejte své tělo. Cvičte, usmívejte se, zpívejte si v autě, vařte, protože tohle všechno je to, co vás intuitivně navádí správným směrem. Slovo „muset“ pro vás nemusí existovat, pokud doopravdy nechcete. Stačí si říct „můžu, chci“ a v této chvíli si můžete být jistí, že to bude správné rozhodnutí. Stejně jako projevovat své názory jakýmkoliv způsobem, ať je to článek, malůvka nebo veřejný protest, prostě to dělejte. Uvědomte si sami sebe, protože jednoho dne se probudíte a může být pozdě. A pak vás přepadne ta smutná apatická chvilka, kdybyste měnili svůj život a už to nepůjde. A to taky není správně. Protože věci se dějí na základě našich rozhodnutí a myšlenek, ale o tom zase příště! Doufám, že vás „uvědomělých“ bude stále víc! A pište mi, protože mě baví vaše vzkazy a názory!
Takové to „uvědomělé vzedmutí“ u mě vždycky přichází rok co rok v masivním měřítku. Jako se nabíjí baterka. Udělám něco velkého, velké rozhodnutí, z kterého nějakou dobu žiju, protože se z něj nedá vymluvit. Pak to přejde, odejde do pozadí a po nějaké době si zase uvědomím, že to chce něco nového.