Byl první únor a já se podívala do své skříně. Byla to dokonalá ukázka „shopaholismu“ a vyhozených peněz za nekvalitní oblečení.
Už jako malá holka jsem nevydržela jít kolem obchodu, aniž bych si něco nekoupila. Fracek! Jediné, co v té době bylo dražší než obsah mé skříně, byla moje knihovna. Diagnóza – knihomol! Jelikož jsem byla a jsem z té generace dětí, která měla internet jako svého nejlepšího kamaráda, každý den jsem brouzdala po zajímavých stránkách. V té době byly magazíny ještě ukazatelem módního nebe, ale pak to přišlo. Z obyčejných krásek se už nestávaly modelky, ale blogerky. Holky, co začínaly na sekáčové módě a H&M, byly malé celebrity všedních dní, které ukazovaly nejnovější módní hity ulice. Najednou bylo vše dosažitelné a víc pozemské, každá z nás mohla být jednou z nich. Každá z nás mohla zajít do stejného sekáče, nebo „obchoďáku“ jako ony. Každá z nás si nakoupila plno zbytečného oblečení, které stejně zbytečně zaplňovalo skříň.
„Don’t look like me, look like you“ – Amazon x Chiara
Je mi 21. Je to pech, ale vím, že když jsem se prvního února koukla do své skříně, zděsila jsem se. Občas obyčejný zajímavý kousek, udělá víc parády, než přehnaně zdobený outfit. Občas je dobré znát jméno toho, kdo daný kousek navrhl. Občas je lepší vydržet dvě výplaty a koupit si správně padnoucí šaty, které na nikom jiném neuvidíte. Občas je správné se zamyslet i nad tak materiální věcí, jako je oblečení.
