Jak jsem se naučila být sama a užívat si to

Už jako malá holka jsem byla obskakována třemi šlechetnými kamarády, co se prali o moji přízeň. Nikdy jsem nebyla nikde sama a vždy mě někdo vedl za ručičku. Ve školce, ve škole, v kroužku, dokonce i na tábor jsem jela raději s holkami, co jsem neměla ráda, abych nebyla sama. Samota mě od malička děsila, protože jsem si říkala, že nechci být nechtěná a opuštěná. V posledních letech se tento pohled na svět, ale změnil. A co mi vlastně samota dala?

1. Víc energie

V určitém období života jsem se poflakovala s lidmi, kteří za to nestáli. A nejen to, aby toho nebylo málo, tak ze mě tu moji energii vysávali a žádnou mi nevraceli zpět. Nekonečné dohadování, poflakování se do noci a ruch kolem mě, mě psychicky vyčerpával více jako normální zaměstnání. Být napojený na skupinu lidí, obzvlášť těch negativních je neskutečná propast, proto doporučuji se občas vzdálit a užívat si den pro sebe. V těch horších případech přerušit kontakt, protože se najednou budete víc cítit sami sebou a svobodní.

2. Dělat, co mě baví

 Nikdy jsem vlastně neměla tolik času, než když jsem byla sama a nescházela se s lidmi okolo. Tento čas jsem se naučila využívat tak, abych mohla dělat věci, co mě baví. V první fázi jsem vlastně začala poznávat, co mě doopravdy zajímá. V druhé jsem sbírala odvahu, jít se někam zapsat do kurzu nebo navštívit první hodinu. Třetí fáze byla ta, kdy jsem se cítila osvobozená a věděla jsem, že tam patřím.

3. Meditovat

Zní to jako z filmu „Eat, pray, love“, ale pokud se dokážete smířit sami se sebou, jste jen krůček od toho najít svůj „vnitřní klid“. Ten můj, jsem hledala opravdu dlouho a složitě, jelikož jsem předtím byla vystresovaná a cholerická osobnost. Nejdříve jsem si musela vyřešit své osobní problémy a potom teprve se zaměřit na své „bytí“. Meditace vlastně není nic složitého. Nemusíte sedět v lotusu, mít zavřené oči a na nic nemyslet. Stačí dělat činnosti, co vás baví a nemusíte u nich tolik přemýšlet. Meditace je uvolnění, je to stav, kdy prostě jsme, a pokud vás baví vařit a cítíte se v tom dobře, tak je to pro vás skvělá meditace.

4. Neodsuzovat

Když jsem začala být sama, všimla jsem si, že jsem na sobě přestala hledat chyby. Byla jsem spokojená, taková jaká jsem byla a neměla jsem potřebu soudit chování jiných. Samozřejmě, že tyto myšlenky přišly až poté, co jsem si sáhla do svědomí a zjistila jsem, jaký zakomplexovaný člověk jsem, ale přišlo to. Od té doby jsem neměla potřebu se hádat s někým o tom, kdo má pravdu, zbytečně se někomu omlouvat a řešit problémy, které nemají řešení.

5. Začala jsem pozorovat věci kolem sebe

Vždy jsem jezdila autem, ale najednou jsem měla potřebu chodit pěšky, jezdit veřejnou dopravou, dívat se z okna, číst si a pozorovat okolí, které mi celou dobu utíkalo mezi prsty. Začala jsem si všímat barev, vůní, úsměvů malých dětí, malé konverzace mezi školáky, velké konverzace mezi utrápenými ženami, kterým jsem chtěla říct svůj příběh. Zní to jako idylka, ale když se dostanete do takové fáze, začnete si vážit těch obyčejných věcí, které jsou kolem vás.

6. Být víc produktivní

Během této doby jsem dokázala dosáhnout svých cílů. Najednou jsem měla všechno jako na talíři. Dřela jsem na to dlouho dobu, ale nikdy jsem se na to nezaměřila natolik, abych mohla říct, že můj zájem byl o tuto oblast 100%. Myslím, že vše je v hlavě. Je to klišé, ale pokud po něčem opravdu toužíte a ani jednou nebudete pochybovat, stane se to.

7. Dbát na své zdraví

Pamatuji si svůj první den. Měla jsem špatný pocit, že něco není v pořádku, a proto jsem si zašla ke svému lékaři. Tento můj pocit se samozřejmě potvrdil, jelikož jsem začala poslouchat své tělo, které jsem tolik let předtím zanedbávala a vystavovala alkoholu, nezdravé stravě a nočním večírkům. Pochopila jsem, kde jsou hranice a co mi ubližuje. Tato fáze proběhla i na psychické úrovni, kdy jsem podstoupila terapie, abych byla spokojená jak ve své mysli, tak i ve svém těle.

8. Dostávat od někoho svolení

Přestala jsem se ptát a řešit své plány. Prostě jsem věci dělala. Nemožné najednou bylo možné. Když jsem chtěla odjet na Bali, nikoho jsem se na nějaké svolení neptala. Podala jsem si přihlášku a byla přesvědčení, že pojedu. Stejně tak, jako když jsem napsala do Zootu s vědomím, že budu muset jezdit do Prahy a stále tu mám práci, rodinu i školu.

9. Být nezávislá na jiných

 Z jedné strany to beru jako nesmírnou výhodu, z druhé strany občas dokážete ublížit vašemu okolí, jelikož nevidíte nějaké pouto, které by tam mělo být. Děláte si, co chcete, protože víte, že tak je to pro vás zatím nejlepší a cítíte, že nechcete být omezování jinými lidmi.

10. Přestanete mít potřebu dělat lidi šťastnými, když stojí na místě

 Jsem člověk, který rád investuje hodně energie do ostatních. Ráda se setkávám s lidmi, poslouchám jejich příběhy, snažím se jim dát rady, zajistit jim, to co chtějí. Byla jsem na jejich pozici a možná v této chvíli jsem se tam ocitla zpátky, ale vím, že pokud je někdo uzavřený do své pravdy, do svého „boxu“, tak s ním prostě nehnete. Musí přijít uvědomění, které najde i bez vás a pokud ne, tak na to přijde později a poučí se. Od takových lidí je nejlepší utéct a dát jim prostor, aby našli sami sebe.