Nalezení vnitřního dítěte

Po dlouhé době jsem svoji pozornost obrátila zpátky k sobě. Poslední tři měsíce byly velmi náročné, jelikož jsem veškerou svou pozornost zaměřila na práci a na výkon. Potlačila jsem své vnitřní já a snažila se za každou cenu dokázat, že mám cenu.

Dnes jsem si ale uvědomila jednu věc – Když se narodíme, nemusíme dokazovat, že máme cenu. Prostě jsme a to stačí. Naše existence má cenu, a proto tu jsme. Naši rodiče nás milují, naše okolí nás obdivuje, jsme prostě takový balíček štěstí pro každého.

Když potlačíte své já, nastává problém, který vás ovlivňuje v každé situaci. Vaše chování je takové, jaké ho znáte ze zkušenosti. Může být vaše, cizí, ale někde to tam stále je. Zbytečně plýtváte svou energii na věci, které jsou zbytečně a nejen na věci, ale i na lidi. Držíte dlouholeté vztahy, i když se hádáte, děláte unáhlená rozhodnutí, jen aby se něco pohnulo a zároveň cítíte, že to není správně.

A pak to přijde – rozhodnutí. Rozhodnutí, že na sobě chcete pracovat, že chcete žít svůj život naplno a užít si ho. A tak jsem se rozhodla i já a setkala se svým „vnitřním dítětem“.

Toto setkání jsem prožila díky Lucii Aujeské, která mi to nabídla. Svůj vnitřní boj jsem cítila především s muži, ať to byl můj otec, kamarád, nebo přítel, vždy jsem měla problém něco přijmout. Jak tomu tak bývá, vše co se odehraje během dětství v nás zůstává. A ve mně zůstalo tolik špatných vzpomínek, že jsem se od nich potřebovala osvobodit. Pracuji na sobě už dva roky a během této doby jsem byla schopná se posunout jinam. Když celý tento proces s Lucií začal, měla jsem za úkol si vybavit první vzpomínku. Myslela jsem si, že vzpomenu na nějakou hloupost, ale má mysl mě překvapila a otevřela mi vzpomínku z dětství. Nechci zabíhat do detailů, ale po delší době jsem se viděla jako malou holku, která se bála a sebe jako dospělou ženu, která ji může ochránit. Objala jsem ji a cítila konečně to propojení, které mi chybělo. Otevřela jsem své srdce a poskytla jí místo, kde ji bude někdo milovat a chránit. Bylo to jako kdybych vyplnila chybějící část sebe a konečně jsem to byla já.

Tento proces mi otevřel všechny špatné vzpomínky od narození až po dnešní život, kde jsem viděla, kolikrát mi bylo ublíženo. Omlouvám se za svoji upřímnost, ale občas je nejlepší si na nic nehrát a ukázat lidem, jaký doopravdy vedete  život a jaké boje s ním svádíte. Jsem jen člověk, stejně jako vy.