Věnování

Poslední dobou mám čím dál tím větší radost. Nejen ze sebe, ale i z vás. Těší mě vaše milé zprávy, které mi píšete po večerech a já na ně s ještě větší radostí odpovídám. Kdyby to bylo možné, ráda bych se s každým z vás potkala, protože i váš příběh, může být inspirativní a zajímavý.

Obvykle když se mě někdo zeptá, jak mě to napadlo založit si blog a psát, napadají mě tři věci. Zaprvé – ve sprše, tam vždy chodím, když nemám inspiraci. Pustím na sebe studenou vodu, a to vám povím, jak rychle se vám zapálí v “kebuli”. Zadruhé – protože jsem prostě moc chtěla. Zatřetí – protože mě k tomu dokopal můj přítel, který se mnou každý den pracuje, věří v mé nadání a snaží se mi dávat pořádnou lekci, abych věděla, že nic není zadarmo a vše se musí pořádně vydřít.

A jak jste mohli vytušit podle fanpage, snapchatu a podobných sociálních sítí, právě se nacházím na horách, kde jsem absolvovala opravdu těžkou túru na Sněžku. Jediné v čem mě tato túra utvrdila je, že nejsem žádná bábovka, a že když chci, tak zatnu zuby a jdu si za svým cílem. Toto je velmi důležitá vlastnost i pro vaši práci. Proto i vám doporučuji se vydat do hor a zažít pořádný výšlap.

Jako druhou věc, která je k tématu, bych zmínila, že jsem si na Sněžku vzala i svou knihu O psaní (S. King), kde jsem si přečetla velmi důležitý odstavec: “Psaní je osamělá práce. Když u sebe máte někoho, kdo ve vás věří, může to znamenat opravdu hodně. A nemusí vás kdovíjak opěvovat. Obyčejně stačí, když prostě věří.” A toto platí ve všem, pokud za vámi stojí kdokoliv, kdo vás má rád, můžete se vždy spolehnout, že dostanete opravdu velkou motivaci začít, pokračovat v tom, co vás baví a naplňuje.

Tak nezapomínejte na věnování a poděkování těm, kteří za vámi stojí celou dobu.

Díky!