Nerozvážností k prázdné peněžence

Každé ráno si říkám, že začnu běhat. Říkám si to už rok a pořád jsem ještě nebyla.

Každé ráno si říkám, že půjdu cvičit jógu. Byla jsem asi 4x a od té doby nic.

Každé ráno si říkám, že si zahraju na kytaru a ještě jsem na ní nesáhla.

A to vůbec nemluvím o zrcadlovce, kávovaru, tenisových raketách apod.

Obvykle když chci zažít nový vzrušující zážitek, nebo se naučit určitý zvyk, který mě bude otravovat každé ráno, tak usednu k počítači a začnu hledat příslušenství. Samozřejmě, že mám doma spoustu variant, které by dotyčný předmět dokázaly nahradit, ale já prostě u toho chci vypadat dobře a správně. A tak nakupuji zbytečně neskutečně mnoho krámů, které vypadají dobře a správně, leda v mojí skříni, přičemž jsem se nikdy nezamyslela, že bych mohla prostě cvičit ve vytahaném tričku a sportovních kalhotách, protože mě stejně nikdo neuvidí a já budu zpocená jako prase. A vůbec nemluvím o tom, že můžu vypadat, jak chci, ale když jsem prostě nemehlo, tak to nic nezachrání.

A tak mě napadlo, že udělám menší bazar, kde ty neskutečně zbytečný krámy prodám, nebo mě bude muset někdo vytáhnout na jógu, tenis, badminton, focení a tak dále…