Když jsem byla malá, chtěla jsem vždy vědět, jak skončí knížka, a proto jsem vždy přeskakovala nakonec. Byla to dětská zvídavost, která mi zůstala doteď. Nemyslím si, že se to týkalo/týká jen mě. Každý přece chce mít určitou jistotu, jak skončí příběh. Proto mnoho z nás dělá určitá rozhodnutí, protože jsme si jisti určitým závěrem, který pro nás plyne.
Avšak jsou tu i dny, kdy naše rozhodnutí jsou těžší, závěry jsou nejisté a v nás zůstává pouze strach a obavy. Přitom si nikdo z nás neuvědomuje, že i když naše knížka, nás příběh nekončí “happy endem”, stejně se s jeho závěrem dokáže smířit. Ano, chvíli to trvá, ale je to mnohem lepší než mít otevřený konec, s jedinou otázkou: “A jak to dopadlo?”
Říká se, že úspěšní lidé dělají rozhodnutí, ostatní pouze přemýšlí a marní svůj čas. A to je důležité, si uvědomit. Proč marnit čas nad přemýšlením “kdyby, co by?”. Akorát se jistým stylem vyhýbáme zodpovědnosti, kterou nejsme schopni uchopit do svých rukou.
A pokud stejně jako já přemýšlíte, co do budoucna, tak vám stačí pouze jediná věta:
Žádný správný příběh nekončí uprostřed.
