Dnes bych vás ráda nemotivovala, ale napsala článek na odlehčení, jelikož i já dnes odpočívám, i když jsem “naspeedovaná jak veverka” z filtrované kávy. Jak jsem řekla – odpočívám, a proto jsem si vytáhla svůj zápisník, kde mám schované všechny poznámky, co jsem chtěla psát a ještě jsem se k tomu nedostala.
Řekla bych, že to může být měsíc, kdy jsem po dlouhé době cestovala vlakem. Nasedla jsem do kupé se svým přítelem k jednomu klukovi, co byl zabraný do svého notebooku. Po chvilce jsem pochopila proč. Na protější straně jsem viděla věci cizích lidí, kteří se po chvilce vrátili a mávali ubrečené mamince z okna. Tenkrát mi to přišlo docela vtipné, jelikož bych si troufla říct, že jim mohlo být přes 25 let.
Po dramatickém rozloučení si oba sedli naproti nám a dívali se na film. Nic zvláštního, řeknete si. Ovšem po první půl hodině se tento pár začal líbat, šišlat na sebe, a dělat takové ty ohromně roztomilé věci hned vedle toho kluka. Podívala jsem se na nás a měla jsem chuť vytáhnout nějakou slečnu z jiného kupé a posadit ji k tomu klukovi.
Chudák malej “jarda” byl jak páté kolo u vozu a mě ho bylo tak líto, že jsem naše láskyplné vyjádření celou cestu omezovala, jak jen to šlo, jelikož jsem si vzpomněla na sebe, kolikrát jsem toto trpěla na vlastní kůži.
A proto netrapte osamělé pandy.
Předchozí
Diagnóza: Mládí
Následující
Follow your dreams
3 Comments
‚Netrapte osamělé pandy‘ nominuji svým novým mottem. Dost často se přistihnu, že takovou situaci přesně nesnáším.
No nezbývá než doufat, že ten kluk třeba nebyl zas až tak opuštěnej. Třeba prostě jen momentálně.
pěkně napsáno… a pravda 🙂
