Právě bych se vsadila o “pětikilčo”, že vás dnešní titulek článku zaujal, a to je dobře! Znáte ten pocit, kdy si říkáte na to jsem moc mladý/á, oni mě určitě nepřijmou, nemám praxi, to nezvládnu.
Výmluvy.
Pamatujete si ten čas, kdy jste nakreslili oranžovou čáru a řekli, že je to liška? Jestli ne, já ano. Dám vám vhodnější příklad, na kterém je postavené vědění samo – Malý princ. Když jsem byla malá, nechápala jsem, co Malý princ znamená. Vše mi přišlo tak samozřejmé a jasné, že jsem vždy vykládala, že je to taková pohádka, co si čtu před spaním. Ale!
Je mi 20 a mého Malého prince jsem četla na maturitní zkoušku, kdy jsem se nestačila divit, co čtu. Je to ta samá knížka? Je to můj Malý princ před spaním? Je to ten blonďatý kluk, co mě doprovázel po různých místech? Ne, to není můj Malý princ. To je filozofické zamyšlení.
Skládám veškerou čest Exupérymu, jelikož mi ukázal cestu, jak pochopit, proč svou nevýhodu brát jako výhodu. Je mi 20 a už teď vím, že mám více času na učení, ale také na chybování. Také mám větší odvahu na riskování, větší motivaci dát do toho vše, ale hlavně mám tu možnost starším nabídnout to, co jim chybí – kreativita. Protože to budu vždy já, kdo nakreslil tu oranžovou čáru a tvrdila jsem, že je to liška.
